O mně
Jsem Renata Hálová.
Vytvářím bezpečný prostor pro ženy, které dělají spokojené všechny okolo sebe a tím odsouvají svůj vnitřní svět na poslední místo dlouhého seznamu.
Ženy, které myslí na všechny dřív než na sebe. Okolí je potřebuje, ale často tu není na oplátku pro ně.
A tak jsem tady. Abych jim ukázala jejich sebehodnotu a naučila je, že říkat "ANO" sobě není sobectví.
Než přišlo období temna
Byla jsem žena, která si myslela, že být hodná a postarat se o všechny za všech okolností je normální. Měla jsem manžela, tři děti, dům, zahradu, práci.
Vedoucí maloobchodu, bankéřka pro podnikatele, finanční účetní, projektová manažerka, vedoucí logistiky kooperací. To všechno byly pozice, které jsem si vybojovala ve výběrových řízeních. A které jsem milovala.
Plné nasazení v práci, plné nasazení doma. Přeci mě všichni potřebovali. A já jsem to dělala ráda.
Pak ale přišlo něco, na co mě nikdo nepřipravil.
Období temna
Dlouho jsem si myslela, že když budu silná, zvládnu všechno. Vždycky, napořád.
Jenže život někdy přinese situace, na které žádná žena není připravená. Najednou jsem zjistila, že všechno, na čem jsem stavěla svůj svět, se začalo rozpadat.
Protože jsem se začala rozpadat já. Uvnitř a úplně.
Přišla únava, obrovská tíha a pocit, že už nemám sílu. Žádnou. Poprvé v životě jsem si musela přiznat, že nejsem nezlomná.
Bylo to období, kdy jsem se snažila přežít každý den. Ale nešlo to. Tělo nemohlo, mysl už měla jediný cíl. Ten nejtemnější.
Jednoho dne jsem si uvědomila, že sama už nedokážu udělat ani jeden krok. Fyzicky ani psychicky. Bylo to buď... a nebo. A já si zvolila cestu světla a zavolala si pomoc.
Cesta k sobě
Trvalo to dlouho, ale já jsem šla pořád dál.
Učila jsem se dávat sebe na první místo. Být hodná na sebe tak, jak jsem byla celý život hodná na všechny okolo. Učila jsem se naslouchat tomu, co opravdu cítím. Kdy mám zvolnit, abych se nedostala zpátky.
A uvědomila jsem si, že je mnoho žen, které to mají stejně, jako jsem to měla já.
Silné, spolehlivé, ochotné postarat se o všechny kolem sebe. Jen samy na sebe často zapomínají.
Říkám jim "až moc hodné ženy."
A vím, že jich je víc, než si myslíme.
Právě pro ně dnes vytvářím tento prostor, kde je v pořádku být sama sebou bez pocitu viny.
Protože žena, která jednou pozná svou hodnotu, už si své hranice nenechá vzít.
